Kresby 

 

 

Svatavy Halové

 

Svatava se narodila 11.5.1943 v Halově pekařské rodině ve Vizovicích jako prostřední ze tří dětí.

Od dětství se chtěla věnovat pedagogice. Po dokončení základní školní docházky se hlásila na pedagogickou školu a byla tam i přijata, ale když ji  tam otec po prázdninách přivezl, předvolali je hned po příjezdu do ředitelny. Zástupce je k řediteli školy uvedl se slovy:  To je ten případ z Vizovic.

Ředitel jim sdělil, že dcera živnostníka a vnučka bývalého předsedy kostelní rady nemůže působit jako pedagožka.

Tehdy jí to bylo líto, ale později říkala, že je ráda. Díky tomu začala studovat uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. V uměleckém prostředí neplatily tak přísné kádrové požadavky, atmosféra tam byla svobodnější.

Po dostudování UMPRUMky pracovala Svatava v Uměleckých řemeslech v Kunštátě, později nastoupila do OKS ve Zlíně jako pracovnice pro výtvarné obory. V r. 1966 se provdala a téhož roku se jí narodila dcera Helena. Manželství nešlo s její svobodomyslností dost dobře dohromady, obě její manželství byla krátká.


Její bratr Jiří v r. 1969 emigroval do Ameriky, kde založil rodinu a natrvalo se tam usadil. Pro jeho rodiče to byla těžká rána, otec kromě odloučení od syna taky těžce nesl fakt, že generační řada Halů-pekařů Jirkovou emigrací končí. Ačkoliv se Jiří a Svatava měli hodně rádi, při jeho návštěvách domova mezi nimi často docházelo k výměnám názorů silných osobností. Svaťa, ačkoliv byla zásadně proti nesvobodě tehdejšího režimu, nemohla pochopit, že Jiří opustil domov a Jiří zase nemohl pochopit její nepříliš velké nadšení z amerického způsobu života. Předpokládal, že Svaťa bude jeho emigraci chápat jako gesto odporu proti tehdejšímu režimu, proti zavření pekárny a smutku, který to otci způsobilo. Sečtělá a vnitřní svobodu vyznávající Svatava ale byla se svým domovem a národem spjatá nerozlučitelně. Nejmladší Daria měla respekt k oběma o víc než deset let starším sourozencům.

Svatava měla od r. 1970 v občance místo tehdy povinného razítka zaměstnavatele vepsáno „svobodné povolání“, což nebyl statut tehdejším režimem oblíbený. Společně s rodiči se začala věnovat teoretickému i praktickému studiu lidového umění valašského regionu.

Mimo oblast lidové kultury se průběžně věnovala kresbě, zejména kresbě tuší s tématikou vyjádření ženského vnitřního světa. Byly to kresby o lásce, o ženské křehkosti i síle, o touze po svobodě a vnitřním růstu.

Častým motivem jejích kreseb je zajetí ženy v mužském objetí, vyjadřující přirozenou ženskou pokoru, která ale bohužel svazuje duchovní a umělecký rozlet ženy. Věděla o tom své, protože se za cenu obětí dokázala ženské svobodě hodně přiblížit.

Žena je odsouzená žít ve stínu. Pokud chce uplatnit svoje nadání a dobrý charakter, vyžaduje to od ní kromě snahy taky velkou odvahu.

Jejích několik autorských  výstav z tehdejší doby neslo název Exspirace (výdech) – a byly opravdu upřímnou zpovědí, stejně jako dopisy, které často psala přátelům.

Svatava měla vřelý vztah ke svému domovu, k rodinným i lidovým tradicím.

, které mluví v lidské podstatě srozumitelných symbolech, pro ni bylo přirozeným způsobem sebevyjádření, protože dokázala jednoduchým způsobem hodně vyjádřit. Obhajovala vždycky jeho význam, který mu často sama dodávala svými argumenty, přesvědčivým projevem a hlavně vlastními výtvory.

Hodně četla, hrála na klavír, milovala citáty a lidová rčení. Redaktorka jednoho regionálního listu o ní napsala: „Přestože to Svatava neměla lehké, nikdy neztratila svůj smysl pro koření života, které ve spojení s její moudrostí z ní činí velmi zajímavého společníka“.

Rodinné tradice Halů-pekařů si přirozeným způsobem velmi cenila, a i když s otcem vnějším způsobem nevycházela ideálně, vážila si ho a snažila se mu synův odchod a znárodnění pekárny vynahradit.

Její postavení rozvedené výtvarnice s dítětem nebylo tehdy společensky vnímáno jako ideální. Naštěstí ji společenské konvence moc netrápily, byla z lidí, kteří hledají opravdovější hodnoty. Jejich hledání sice nebylo jednodušší, ale bylo smysluplnější.

Přesto jí tyto konvence, které její nedostatek konformnosti těžko nesly, způsobily v životě dost překážek.

Svatava tragicky zemřela na sklonku r. 1999 - půl roku po smrti svého otce a bratra. Zabil ji spolužák z dětství, který byl dlouhodobě psychicky nemocný. Bylo jí 56 let.

 
 

Fotogalerie: Svatava Halová

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>